Milí přátelé,
ještě do pátku 16. 5. či do soboty 17. 5. 2025 můžete vidět výstavu mých koláží ve Spolku Dobrá Šatlava na Uhelném Trhu 2 v Praze 1. Otvírací doba je od 18 do 23.30 h. Níže najdete úvodní řeč Radima Kopáče, kterou pronesl na vernisáži 22. dubna. Pod ní je ještě odkaz na krátký článek o výstavě ze serveru Pražský Patriot, a nakonec ještě obrázek původní pozvánky na akci.
VIKI SHOCK: SLAVNOSTNÍ PŘÍLEŽITOSTI
Koláže 2013–2022
Koláži se věnuje Viki Shock víc než čtvrtstoletí. Před tím byl u něj už jenom psaný verš; kresba přišla až pak. Své koláže Shock prvně bilancoval v roce 2008 v pražské Galerii Smečky, kde se potkal pod hlavičkou Starý/mladý s Eugenem Brikciusem; on byl tehdy přirozeně „mladý“, Brikcius „starý“. Dneska by do toho názvu za Shocka pasovalo spíš „starší“. Je mu padesát – a své koláže bilancuje podruhé.
Když začínal, měl na něj vliv Ivo Medek Kopaninský, podivuhodný zjev z pražské periferie, z Přední Kopaniny, která se mu ostatně propsala rovnou do příjmení. Medek-Kopaninský (1936) míchá ve svém díle ozvuky surrealismu 60. let s řadou dalších osvěživých prvků, počínaje patafyzikou přes banalismus po trochu delirantní folklor. Úběžníkem je ale vždycky komika, prostě sranda, častokrát založená v jazyce. Ostatně i Shock si ve své koláži pomáhá slovem. Montuje vybrané textové pasáže do svých lepených obrazů trochu jako vodítko, trochu jako matoucí prvek – a někdy taky trochu dekorativně. Písmo má u něj prostě svůj styl.
Shockova koláž se velmi často napájí dobovou aktualitou. Jde do jisté míry o deník, kroniku z konce, ale především z počátku tisíciletí. Politika, pandemie, popkultura – a taky podnikatel, průjem anebo planeta prasat. Jak vidno, Shock si obvyklá tři vývozní „p“ Česk(oslovensk)a po devětaosmdesátém roce obměnil podle svého. „Podle svého“ je ale v jeho koláži všecko. Jsou to práce nejen zábavné, ale taky kritické, drzé a neuctivé, a nejenom vůči politice, taky vůči (pop)kultuře, společnosti, náboženství. Na rubu té komiky a kritiky je pak trocha stesku za mizejícím světem, za časy, kdy byly základní věci ještě na svých přirozených místech – kdy svět byl aspoň v základech útěšné místo k životu.
Viki Shock ale není fatalista; nelamentuje, nefňuká. Není ve svých kolážích ani psychoanalytik, čaroděj se symbolickými významy, ani mistr tajemství, úzkostí a strachů, jak bylo u koláže běžně za časů surrealismu anebo dada. Valí to na diváka/čtenáře všecko naráz. Hlava nehlava. Prostě tady a teď. Někdy je exaltovaný, jindy doslovný; někdy trapně poetický, jindy totálně realistický. Domácí kutil, co bere, kde se dá. Co je ale na Shockovi nejvíc: je docela dobře rozpoznatelný, má svůj rukopis, letí napříč ubývajícím časem za svou hvězdou. Co na tom, že možná dávno vyhasla? Tím spíš je třeba pochytat její poslední paprsky – ujmout se každé té „slavnostní příležitosti“, jak se patří!
Radim Kopáč
https://www.prazskypatriot.cz/o-vikendu-konci-na-uhelnem-trhu-vystava-shockovych-kolazi/
