čtvrtek 13. května 2021

Včera a dnes aneb Tam na přechodu pro chodce... 

 


Včerejšek se mi mimořádně vyvedl, neb jsem poměrně originálně oslavil své narozeniny, zatímco dnešek je fakt divnej. Čekal jsem na Náměstí bratří Synků na tramvaj, v uších pěkně šlapající hard´n´heavy americkou osmdesátkovou kapelu Y&T (původně se jmenovala Yesterday & Today), když se přiřítila velká žlutá eRZeta se sirénou naplno, což nepříjemně rušilo můj hudební zážitek. Namísto aby co nejdřív vodprejskla, tak se zastavila kousek ode mě za kolejema vedle protějšího tramvajového ostrůvku. Z druhý strany si to zase přifrčeli fízlové, taky s naplno vyjící houkačkou, a zaparkovali před obřím oranžovým kukavozem Kommwagu, co stál za přechodem pro chodce. Tak si říkám, co to má jako bejt za ródeo.

Vypnul jsem muziku a popošel kousek k nim a koukám, že na silnici přímo na přechodu leží člověk, takový vetchý stařeček se zmijovkou na hlavě, napůl zakrytý přikrývkou. Jeden záchranář od něj zrovna vstal a pomalu odcházel s defibrilátorem k sanitce, zatímco druhý pánovi zakryl zbytkem přikrývky hlavu, před kterou ležela hůlka. Dvoumetrový šofér popelářské gigantokáry v oranžové kombinéze něco vysvětloval policajtům (asi že stařečka nechtěně jen tak trochu štrejchnul bokem či zadkem, páč kolem něj nebyl žádný viditelný koláč krve a vnitřností jako v legendární české verzi písničky Lady in Black od Uriášů, začínající slovy: Tam na přechodu pro chodce, tam Tatra drtí důchodce a střeva tečou do kanálu, kanál přetéká...), a červený hasičský vůz si to přihasil už celkem zbytečně.




Docela mi zatrnulo, ale přijela mi tramvaj, tak jsem do ní vlez s nasazenou rouškou, abych předešel sporům s agresivními rouškoaktivisty. Otipoval jsem si tak zamračenýho tmavovlasýho týpka středního věku s hustým obočím a plnovousem, který byl rozeznatelný i pod rouškou, co nastoupil se mnou. V duchu jsem se pomodlil za přejetého nebožtíka a jeho pozůstalé a opět zapnul Y & T. Zrovna hráli Summertime Girls známou ze seriálu Pobřežní hlídka, takovej docela svižnej a trochu kýčovitej kousek s výrazným podílem synťáků. Ale za chvilku slyším nějakej hluk, tak jsem zas nevrle vypnul hudbu a zjistil, že za mnou na sebe dva chlapi řvou, že takováhle bezohlednost snad není možná a kdesi cosi. Radši jsem se ani neotáčel, abych taky jednu nechytil, kdyby se to, nedej bože, rozjelo, jako v tom Švýcarsku, kde dal v autobusu mladík v roušce staršímu chlapovi bez roušky hlavičku, až z něj chcala krev, a zas jsem zapnul hudbu. Takovýhle přerušovaný poslech hudby je asi tak stejně příjemnej jako přerušovanej sex, ale v hlučné žumpě velkoměsta to holt jinak nejde. Leda bych vyměnil své pecky za obří sluchátka, co nosil dementní Otík z Vesničky mé střediskové, ale to bych zase neslyšel vůbec nic a na přechodu pro chodce by mě klidně mohli přejet popeláři jako toho důchodce, co byl možná hluchej.

O dvě stanice pozdějc nařvanej typ s plnovousem a rouškou vystoupil, když eště do tramvaje adresoval svému sokovi výhrůžku, že příště mu dá přes držku. „To víš že jo,“ odpověděl mu mladší hlas rebela zřejmě bez roušky, až když se zavřely dveře, a jeli jsme zas dál jako by se nic nestalo.





pondělí 5. dubna 2021

Podobenství o pokrytci v roušce

 

Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: ´Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Evangelium podle Lukáše 6, 41-42, Nový zákon, Bible


Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno.

Pátá Mojžíšova (Deuteronomium) 32, 35, Starý zákon, Bible


Hele, proč nemáš roušku, když ji máme podle zákona všichni nosit?“ oslovil mne jakýsi rozumbrada předdůchodového věku v roušce podroušeným hlasem po poledni na poloprázdné tramvajové zastávce. Odvětil jsem mu, že mám průduškové astma a navrch rýmu, takže se mi v roušce hůře dýchá, a nemám tedy důvod se na čerstvém vzduchu dusit, přičemž to stejně není jeho věc, neboť se má od jiné osoby včetně té mé držet na dva metry daleko. Stěžovatel sice pokračoval ve svém huhlání dál, ale už jsem na něj nereagoval. O dvě minuty později v tramvaji č. 11 jsem si roušku nandal, abych aspoň zde vyhověl bezohledným zákonům tupé vlády a obětoval se tak pro své bližní, kterým je přitom zcela jedno, že plošné povinné nošení roušky zhoršuje mou chronickou nemoc, zatímco opilý a samozvaný „strážce pořádku“ seděl čtyři sedadla přede mnou. Když tu se náhle ozvalo: „Kontrola jízdních dokladů!“ a vedle mě se jako blesk z čistého nebe zjevil revizor. Prokázal jsem se mu platným dokladem a prorocký dar mi napověděl, že opilý mravokárce mi v nejbližší chvíli poskytne zábavu i zadostiučinění v jednom.

A to se také stalo, když na revizorovu žádost o předložení jízdenky reagoval zmateným mumláním, jímž se chtěl ospravedlnit a vyvléct z potíží, což se mu ale nepodařilo. Takže si oba vystoupili na nejbližší zastávce, kde počal proces identifikace černého pasažéra. Protože i já jsem byl v cílové stanici, vystoupil jsem rovněž, ale nedalo mi to, přišel jsem k osudem nově vytvořené nesourodé dvojici, sundal si roušku a s úsměvem prohlásil: „Tady ten pán mě poučoval, že nemám roušku a přitom sám jezdí na černo. Vy jste tak trochu pokrytec, co?“

A byl to vskutku požitek sledovat, kterak se v očích opilcových rodí poznání, že já jsem ten, koho před pěti minutami káral a nyní je sám stejně postižen, ba hůře, neboť na rozdíl ode mne bude muset zaplatit pokutu z vlastní kapsy, která (dle jeho zchátralé vizáže) bude nejspíše prázdná. Pravda, počastoval mě chabě několika nepěknými slovy („Cože? To si ty? Chceš do držky, ty zmrde?!“), ale revizor si ho hlídal, takže jsem v klidu odcházel s dobrou náladou a s pocitem, že svět se zase o něco zlepšil, že boží mlýny melou někdy docela rychle a že karma dneska zafungovala na sto procent.



(P.S.: Příhoda, kterou popisuje text, se odehrála již 10. února. První verzi textu jsem rozeslal ještě ten den přátelům přes WhatsApp. Poté jsem jej lehce rozšířil a jemně přepracoval a nabídl třem médiím. Dvakrát jsem byl odmítnut, třetí subjekt po mně chtěl, abych text ještě více přepracoval, připadal mu „málo křesťanský“. Asi nezná posledního knihu Nového zákona jménem Zjevení Janovo čili Apokalypsa (v ní Beránek boží pase lidstvo železnou berlou tak, že jich většinu zahluší), když se takto vyjádřil o v podstatě nevinném textu, kde nikdo nezemře, ba nedostane ani pár zasloužených facek. Takže nakonec publikuji toto podobenství zde, kde mě nikdo nemůže cenzurovat a buzerovat. Tedy dokud mi nějaký robot z Googlu nezruší účet. Takže Vám přeji pěkné velikonoční pondělí, které sice nemá s křesťanstvím vůbec nic společného, ale lidé aspoň nemusí do práce, ačkoli někteří by třeba rádi mohli, ale kvůli vládě nemůžou, a jiní už bohužel kvůli vládě žádnou práci nemají. Ale tak už to holt chodí v té naší krásné svobodné a demokratické zemi. Ilustrace jsou samozřejmě z mé vlastní zahrádky jako vždycky.)




čtvrtek 1. dubna 2021

Máme to spočítaný aneb Otázka za milión

 


Prvního března jsem svého šestasedmdesátiletého otce zaregistroval přes web ministerstva zdravotnictví k očkování proti koronaviru. Matce bude teprve pětašedesát, takže zatím na očkování nemá nárok. Aby byl ale člověk očkován, musí učinit ještě další krok, a tím je rezervace termínu. Tedy musí jej vlastně učinit systém výše zmíněného ministerstva (dále jen MZ) skrze zaslání SMS s informací o tomto datu již registrovanému čekateli. SMS však dosud nepřišla. Začal jsem se tedy o věc více zajímat a hledal kontakt na webu MZ, kam se obrátit. Našel jsem tam jen telefonní infolinku, na níž jsem zavolal a dozvěděl se, že prostě musíme čekat. Jak ale dlouho (týden, dva, měsíc, rok?) to paní na drátě nevěděla. Prý je jen dobrovolnice, ale může můj dotaz předat svému nadřízenému a ten mi „později“ zavolá zpátky. Když jsem se ptal na možnost poslat svůj dotaz e-mailem, bylo mi sděleno, že žádná e-mailová adresa zřízena nebyla. Tedy jsem souhlasil, aby mi zatelefonoval její šéf, s čímž jsme se rozloučili. Pochopitelně ani devět dní poté mi nikdo zpátky nezavolal a dle mého skromného názoru k tomu ani nikdy nedojde.

Nějak už jsem totiž s léty vypozoroval, že pokud instituce (ať už státní či soukromá) neumí či nechce odpovídat na dotazy veřejnosti, zřídí si pouze telefonní linku a nikoli e-mail. Protože zatímco po telefonu vám může kdokoli říct cokoli a později to dementovat na základě výmluvy, že je „jen“ dobrovolník, brigádník či prostě zcela nekompetentní osoba k zodpovězení vámi požadovaného dotazu, která navíc v době telefonátu neměla potřebné informace, u e-mailové komunikace je tomu jinak. Jak se totiž říká: Co je psáno, to je dáno. A e-mailová zpráva je psána, tudíž pokud vám někdo z dotázané instituce takto odpoví, můžete tuto jeho odpověď posléze citovat či celou zveřejnit. A bylo by to od státního ústavu hloupé a nediplomatické, ba přímo sebevražedné, kdyby vám jeho zaměstnanec odpověděl, že vaši otázku zodpovědět nemůže, protože k ní prostě nemá naprosto žádné relevantní informace. Ostatně k čemu by pak byli tiskoví mluvčí, že?

A tak jsem začal přemýšlet, jak vlastně ten celý systém funguje a hlavně jak dlouho asi bude trvat, než budou naočkováni moji rodiče a další potřební občané naší báječné země. A náhle jsem si vzpomněl na kdysi populární popěvek „Statistika nuda je, má však cenné údaje,“ z pohádkové dílny Uhlíře a Svěráka a inspirace byla na světě! Ačkoli nejsem statistik či ekonom, vytvořil jsem si matematický model (chcete-li prognózu), za jak dlouho bude proočkováno 70 % populace, jak požaduje naše vláda, jestliže od začátku očkování dne 27. 12. 2020 do 7. 3. 2021 (tedy za 70 dní) bylo naočkováno 5,3 % populace, a jestliže očkování bude probíhat i nadále dosavadním tempem. Vyšlo mi to cirka na 900 dnů, čili 2 roky a necelých 6 měsíců navrch. Tedy hotovo by mělo být asi koncem srpna 2023 respektive na přelomu srpna a září téhož roku. Doufal jsem, že jsem se při výpočtu fatálně zmýlil, poněvadž si nedokážu představit být tak dlouho zavřený v domácím vězení. (Můžete tomu pro mě za mě říkat třeba lockdown, jak je to dnes v módě, ale ve skutečnosti budete prostě pořád zavření v lapáku.) A proto jsem svou prognózu poslal kamarádu Liborovi, který je úspěšným ekonomem, zda by byl tak laskav a překontroloval výsledky mých amatérských výpočtů.

Libor brzy odepsal, že jsem se skutečně zmýlil. Uf! To jsem si ale oddych, ovšem jen na vteřinku. Libor mi totiž dále sdělil, že jsem se sice spletl, ale pouze o dva týdny. Hodil můj hrubý výpočet do své oblíbené excelové tabulky, která mu spočítala, že 70 % populace dle mého zadání bude proočkováno k 17. 9. 2023. Schválně jsem svou prognózu i s Liborovým zpřesňujícím závěrem poslal ještě kamarádu Petrovi, který je pedagogem a kdysi mě připravoval na maturitu z matematiky. Jeho odpověď mne však zdrtila ještě více: „Koukal jsem na to. Nechce se mi to počítat, věřím Ti, neboť jsem Tě to sám učil:-) Ale asi to nějak tak bude, při tomto tempu očkování. Jen jsi zapomněl započítat, že již očkovaným mezitím vyprší to stávající očkování, a musíš je tam započítat taky, což bude o něco složitější. Počítej, ze účinek vakcíny je půl roku. A odhadem Ti vyjdou tak 4 roky. :-).“

Ano, to je pravda, má prognóza počítala pouze s prvoočkovanými, nikoli s kratší dobou účinku vakcíny a s opakovaným očkováním. Dobře, ale aspoň nám tedy vyšla minimální doba, kdy to 70 % lidí bude mít za sebou, myslím tím první fázi očkování. Kolik lidí s covidem bez očkování mezitím zemře, to už fakt nechci počítat. No a s tím opakovaným očkováním to máme zhruba čtyři roky. Takže pokud to všechno klapne, v březnu 2025 si budeme smět zase konečně osobně zajít do restaurací, kaváren, divadel, galerií, bazénů, sportovišť, škol, k holiči a na koncerty, a sice bez roušek a čestných prohlášení, bez omezení pohybu, bez negativních testů na covid atd. atp. A možná že budeme zase moct vyjet bez byrokratické šikany i do zahraničí. To bude vážně super, už se na to moc těším. Akorát mi není jasné, jestli za tak dlouho dobu ještě nějaký z výše uvedených podniků znovu otevře. Jestli vůbec bude ještě existovat. Jestli ti hospodští, kuchaři, číšníci, servírky, kavárníci, galeristé, herci, muzikanti a další živnostníci a propuštění zaměstnanci zkrachovalých podniků prostě nebudou dřepět na úřadě práce a sociálce nebo nebudou zalígrovaní v blázincích, čemuž bych se vůbec nedivil. Anebo ještě hůře, jestli náhodou nebudou všichni péct pro Agrofert housky a toustový chleba v Penamu na té supermoderní lince za sto mega a balit u pásu ve Vodňanech mrtvá kuřata. To je ovšem otázka za milión, na níž by nám snad mohla odpovědět jen skvěle informovaná dobrovolnice z infolinky ministerstva zdravotnictví...



(P.S: Tento fejeton jsem napsal 9. března a o den později jej nabídl třem médiím. Dvakrát jsem byl odmítnut, třetí subjekt mi dodnes neodpověděl, takže jsem se rozhodl publikovat fejeton zde. Od té doby se čísla změnila, ale zase ne moc dramaticky. Každopádně i Vy si můžete vytvořit svůj matematický model termínu, kdy bude naočkováno 70 procent české populace. Za 3 dny tj. 4. dubna to bude 100 dní od začátku očkování, což se Vám bude dobře počítat. Očkovaných do té doby bude asi 11 procent, plně očkovaných asi 5. Tak s chutí a kalkulačkou hurá do toho!)

čtvrtek 18. února 2016

Čtení v Chodovské tvrzi 25.února 2016


Milí přátelé,
čtvrtrok se opět sešel se čtvrtrokem,
a tak si Vás dovoluji pozvat na další své autorské čtení,
které se bude konat příští čtvrtek u příležitosti vítězného 25.února od 18 hodin
v malebné Chodovské tvrzi
(www.chodovskatvrz.cz, tel.: 267 914 831, Ledvinova 9, Praha 4).
O hudební doprovod se opět postará "one man band" Ruce naší Dory
čili S.d.Ch neboli Míla Vojtíšek.
Vstupné činí 60 kč, pro studenty a seniory 40 kč.

Zdraví Vás Váš Viki Shock


P.S.: A pro tvrdé jádro mých fans
kteří mají navíc nezvratně postižený sluch,
ještě níže zveřejňuji adresu,
na které pan Federsel (tvůrce zajímavé hudby) prezentoval
mou antihudbu z bandzone:

Čtení v Chodovské tvrzi 25.února 2016

Milí přátelé,
čtvrtrok se opět sešel se čtvrtrokem,
a tak si Vás dovoluji pozvat na další své autorské čtení,
které se bude konat příští čtvrtek u příležitosti vítězného 25.února od 18 hodin
v malebné Chodovské tvrzi
(www.chodovskatvrz.cz, tel.: 267 914 831, Ledvinova 9, Praha 4).
O hudební doprovod se opět postará "one man band" Ruce naší Dory
čili S.d.Ch neboli Míla Vojtíšek.
Vstupné 60, pro seniory a studenty 40 kč.

Zdraví Vás Váš Viki Shock


 


P.S.: A pro tvrdé jádro mých fans
kteří mají navíc nezvratně postižený sluch,
ještě níže zveřejňuji adresu,
na které pan Federsel (tvůrce zajímavé hudby) prezentoval

pátek 4. prosince 2015

Pozvánka na čtení


Milí přátelé,
po čtvrtroční pauze si Vás dovoluji pozvat
na společné čtení s Pavlem Buštou,
které se uskuteční 9. prosince od 19 h
v "Kafe ve skříni", Francouzská 50, Praha 10.

Zdraví Vás přátelsky
Viki Shock


neděle 20. září 2015

Cena Miloslava Švandrlíka etc.

Milí přátelé,
dovoluji si Vás informovat o novinkách.

Pod názvem Životem nezkrocený dandy vyšla v obtýdeníku Tvar č. 14 na straně 23 recenze Patrika Linharta na mou knihu Sněhurku, jakou svět neviděl!

Rozhovor, který se mnou vedl Pavel Bušta na portálu Vaše literatura je ke shlédnutí zde: http://www.vaseliteratura.cz/rozhovory/47-clanky/5269-rozhovor-viki-shock.html

Nakonec si dovolím zmínit svou loňskou knihu Zahradníkův rok na hřbitově, kterou Obec spisovatelů poctila čestným uznáním v soutěži Cena Miloslava Švandrlíka. 
(Cenu vyhrál Rudolf Křesťan, 2. a 3. místo nebylo uděleno, místo toho byla udělena 4 čestná uznaní.)

Zdraví Vás Váš Viki Shock