Je dneska čtvrtek nebo pátek? A není to jedno? Hlavně že je svátek.
Dnes něco pro psychoanalytiky a milovníky ňader. Inu tak.
Jen jsem se tak procházel po ulici a co nevidím! Na chodníku uprostřed louže vyrůstal pár nádherných ženských prsů. A že to ale byly obrovské prsy! A přitom se jen tak lehce pohupovaly na hladině kaluže. Shýbl jsem se k nim, oběma rukama jim lehce přejel po bradavkách a ony se zavlnily. Počal jsem je osahávati a mnouti a ony jakoby se mi samy snažily vložit do dlaní. V uších mi zněly roztoužené vzdechy pouličních ňader. Jenže vtom mě vyrušila pochodová hudba. Ohlédl jsem se a středem ulice si to mašírovaly plyšové hračky snad z celého světa. Zdálo se mi, že je to nekonečný průvod. Byli tu velcí krtci, mrňaví mončičáci, modří sloni, hrošíci a krokodýli, panáci a klauni, a nejvíce bylo samozřejmě medvědů nejrůznějších velikostí a barev. Poznal jsem dokonce konkrétní plyšáky mého dětství. Ano, tu pochodovalo prasátko Dežo a támhle pejsek Tějtěk,a žlutý oslík a za nimi můj nejoblíbenější plyšák lišák, šelma jedna ryšavá! Všechna ta plyšová nádhera pochodovala s neživými výrazy v neživých obličejích na podivuhodně oživlých nohou a oživlýma rukama ovládala hudební nástroje s mistrnou rutinou sehraného orchestru. Byl jsem z té podívané trošku paf. Pak ke mně přijela na kolečkových bruslích má učitelka z mateřské školky. Zajímavé bylo, že vůbec nezestárla. Velice jí to slušelo. S úsměvem, avšak beze slova, si sundala tričko i s podprsenkou, strčila mi svá obnažená ňadra pod nos a vložila si na ně mé dlaně. Ohmatával jsem její ňadra, která byla plyšová, z čehož jsem měl divný pocit. Za této situace se u nás zastavil velký plyšový zajíc, jenž držel v rukou činely. S usměvavým a bezduchým obličejem pohlédl na paní učitelku, poté na mé ruce na jejích prsech a nakonec na mě. Nevím co tím sledoval. Jisté je, že mi před obličejem břinkl do činelů a zmizel zase v průvodu. Mezitím jsem zaslechl hlas těch báječných opravdových prsů z kaluže „Tak poslyš, chlapče, prsy nebo plyš?“ Tak to bych taky rád věděl, jenže jsem z toho byl najednou jelen. Samozřejmě úplně plyšový.
Žádné komentáře:
Okomentovat