(věnováno zkorumpovaným politikům, odstraněným jejich kamarády z mafie)
Kšefty se hejbou, brácho,
tak nebuď hamoun a dotlač další dotace,
dokud seš eště u koryta.
Přihraj nám pár set melounů,
ať mámě drobný na kafe a na trafiku.
Kšefty se hejbou, kmotře, kmotříčku,
jen dej si bacha, ať neskončíš v hrobečku,
jen dej si majzla a pusu na zámek.
Židlička pod tebou je vratká,
z magoše na krchov cestička je někdy krátká.
Kšefty se hejbou, kámo,
akorát ty se zrovna moc nehejbeš.
Vlastně je to docela těžký hejbat se
v dřevěnym penálu dva metry pod zemí,
kór dyž seš mrtvej.
Kšefty se hejbou dál, hochu.
Jó, milej zlatej, já ti řikal, abys byl vopatrnej
a nepouštěl si hubu na špacír.
Ve skautu nebyls, bobříka mlčení nedodržels,
tak zhasnul si jak svíčička po dušičkách.
Hej chlape, kšefty se hejbou,
ale s tebou už to ani nehne,
i když s tebou šijou všichni červi.
Ty sou totiž to jediný, co se v tobě hejbe.
No, aspoň něco.
Kšefty se hejbou, kámo
a červi rejděj ve tvý mrtvole.
Vždycky sem tvrdil, že v pohybu je život.
Tak vidíš, nejseš tak docela mrtvej, jenom trošičku.
Si jenom kapku mrtvej muž, ale to budem jednou všichni.
Kšefty se hejbou, brácho,
teď už bez tebe.
(Báseň přednesl autor ve středu 2. listopadu na schodech před pražským magistrátem na Mafiánském náměstí v rámci akci Praha-Těsto literatury, organizované Janem Těsnohlídkem ml. a Milanem Kozelkou.)
Žádné komentáře:
Okomentovat