(pohádka na dobrou noc pro nehodné dětičky)
Žil byl kdysi v jednom městě jeden chlapíček s příznačným jménem Malíček. V tom městě žil také bezejmenný obr, který jedl lidi, jak už to tak obři dělávají. Měl v oblibě hlavně cirkusáky, neboť nežli je chytil a sežral, tak se aspoň pobavil jejich nápaditými pokusy o útěk. A protože byl Malíček z cirkusácké rodiny, měl na něj obr spadeno. Nejprve ovšem chytil a snědl jeho rodiče. Malíčkův otec byl břichomluvec a jeho matka zase létala na hrazdě. Matku snědl syrovou i s hrazdou, zato otce si pěkně povařil a přitom ho nutil mluvit spálenými vnitřnostmi, což ubožákovi příliš nešlo. Nakonec mu obr utrhl hlavu a poslouchal, zda se budou nadále ozývat nějaké zvuky z břichomluvcova břicha. Když se nic zvláštního neozývalo, přirozeně kromě přirozených pochodů odumírajícího těla, zklamaně odhodil zbytek trupu kamsi za sebe. Ale jelikož byl stále hladový, pokusil se chytit Malíčka, jenž byl vyučeným akrobatem. Ovšem Malíčka se mu chytit nepodařilo. Ne že by byl hbitější nežli obr, ale zrovna se protrhla městská hráz, zaplavila ulice, smetla Malíčka do proudu, a ten jej odnesl kamsi do neznáma. Obr strašlivě láteřil, ale pak si vzpomněl, že ještě zahlédl nějakou postavičku u šapitó. A opravdu, seděl tam Malíčkův dědeček, kdysi provozující zaměstnání krotitele šelem. Na obra byl však krátký. Ten si Malíčkova dědečka pěkně osmažil a pak jej s gustem posvačil.
Uběhlo několik měsíců a do vylidněného a rozšlapaného města se tajně vrátil Malíček, aby pomstil smrt své rodiny a zahubil obra. Ve světě se totiž od nějakých vzdělanců, kteří uměli číst, doslechl o chlapíkovi, který dokázal oslepit obra, a tak to chtěl zkusit také. Jenže netušil, že Polyfémos měl jen jedno oko a že Odysseus nebyl prostoduchý, a to se mu stalo osudným. Malíčkův obr měl oči dvě a rozumu více, nežli Malíček s celou svou rodinou dohromady, a tak se stalo, že obr Malíčka chytil. Když zjistil, že to je jeho oblíbený cirkusáček, jenž mu chyběl do sbírky kompletního menu, velice se zaradoval a slíbil Malíčkovi slavnostní skon. Pověsil ho na lano za krk na kostelní věž, a to tak šikovně, aby se Malíček neudusil, a tam ho krmil a krmil. Tak Malíček visel nad městem, a jak se jeho bříško pěkňoučce zakulacovalo, tak se mu hezoučky vytahoval krček. A když byl krček už dostatečně dlouhý, obr uchopil Malíčka za hlavičku a vložil si jej do chřtánu jako delikátní jednohubku místo předkrmu k snídani, a tak mu chutnal, až se po něm nestačil olizovat. Inu, obr je zkrátka obr a na takového si, milé děti, žádný pidimužík jen tak nepřijde. A teď už běžte spinkat. Přeji vám krásné sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat